Popsaná lavice

Poupata

1:Snad pCostý si tiše předčítám,
v lavici psAmaný vzkazy, který znám,
kDmolik slov, co vrGyto je tam
tEmuší už skoro vybledlAmou,Am/G 
kdFyž si čtu, divnej pCocit mám,
Dmemýšlím, jak ta lGéta jdou.
R:TCěch knížek čtFených pCod lavicíF,
tCěch kaněk v sFešitě a kColemF,
Ca místo vzE7orců v pAmočetniciF 
nDmapsáno "Školo, sbGohem!"
2:Dny běží, v lavici usedám,
na desce tužkou další dopis mám,
kolik papíru by potřeboval ten,
který sem prózu tajně psal
a hledal slova, která zpestří den,
den, kdy jsem u tabule stál.
3:Však jednou, až roky odletí,
v lavici zbydou jen slzy dojetí,
život rozdělí běh klidných školních let,
vzpomínky v hlavě zůstanou,
vzpomínám, jak byl krásnej svět
v lDmaviciG tužkou popsanCouCmaj7 ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:53.246+00:00
Výsledky hledání: